Sedmý díl Poldy může být klidně i tím posledním. Na vině jsou mimo jiné i piráti, kteří se na hru vrhli jako diví.
Polda 7 měl být jedním z velkých momentů letošního českého herního roku. No a také byl, jen ne z úplně správného důvodu. Titul, který uspěl ve svojí crowdfundingové kampani totiž nevsadil na žádnou formu ochrany před piráty a stal se tak okamžitě jejich terčem. Klíčovým neštěstím zde je fakt, že hra se na internet mezi piráty dostala od jednoho z přispěvatelů Těžko říct, jak přesně si to vysvětlit. Přispěl jenom s cílem ve finále hru poškodit? Nebo si snad neuvědomoval svoje jednání a činil tak ve víře, že dostane Poldu k dalším lidem a bude „lidovým hrdinou“? Tyto pohnutky jenom těžko sledovat. Vina ale leží na všech stranách.
Na jedné straně i u vývojářů, kteří takovouto možnost trochu podcenili, ale zároveň také byli v situaci, kdy proti ní nemohli tolik dělat. Možná hru nějakým způsobem omezit třeba tím, že by se bez oficiálního patche nemohli hráči posouvat dále, ale obecná protipirátská ochrana je finančně takřka nemyslitelná. Další problém je, že Polda je hra čistě pro český trh. Jinam ho prostě nedostanete a tedy má poměrně malou hráčskou základnu a také zapadá právě do období, kdy ještě hráči nebyli tolik zvyklí za hry platit. A pokud někdo neplatil za šest dílů Poldy, proč by platil za sedmý?
Největší vinu ale nesou sami hráči. Pirátství je ve světě počítačových her na ústupu a je to dobře. Nicméně v českém rybníčku je lidí, kteří s radostí páchají tuto činnost stále více než by bylo zdrávo. Vzpomeňme například na nešťastnou zkušenost CBE Software, kteří vydali svoji hru Somedy You´ll Return, jen aby velmi rychle vystřízlivěli ze svého snu. Pro web Vortex tehdy vývojáři prozradili, že asi 98 % kopií hry bylo pirátských. Pro mě osobně jde o neomluvitelné jednání, které poškozuje celý český i světový herní průmysl a čím více bude potlačováno, tím lépe pro nás, jako poctivé hráče.
U poldy někteří hráči shazovali pirátství na to, že hra měla nastavenou příliš vysokou cenovku. Cena 30€ za poměrně jednoduchou klikací adventuru je vskutku poměrně vysoká, ale… cenovka nikdy nemůže být ospravedlněním krádeže hry. A už vůbec ne v době, kdy každou hru nedlouho po jejím vydání najdete ve slevě. A hlavně se zamysleme. Proč je asi hra tak drahá? Protože když se jí prodají dva tisíce kusů i když ji bude hrát několik desítek tisíc lidí, zjevně na vývoj musejí vydělat prostě a jednoduše pouze ty dva tisíce. Tedy třeba deset procent hráčů zaplatí i za zbytek a u tak malého titulu jako je polda to samozřejmě cenu navýší znatelně. Je tedy jasné, že zde vývojáři s poměrně vysokým procentem kradených kopií nejspíše počítali a dle toho také nastavili cenu hry.
Ano existují i určité situace, které pirátství mohou ospravedlnit, ale je nutné mít jasné hranice. V první řadě je pochopitelné, když hru „upirátí“ dítě, které nemá vlastní zdroj příjmů. Musí se spoléhat na peníze od rodičů a často si prostě nemůže dovolit třeba pár her za rok. Většina z nás tak asi s hrami svého času začínala. Jenže aby to bylo průmyslu nějakým způsobem prospěšné, měli by si přesně tito hráči časem uvědomit, že když začnou vydělávat, měli by za hry také začít platit. Už jenom „na revanš“ hernímu průmyslu, který je tolik let bavil.
Celkově je ale nutné pirátství odsuzovat. Vytlačovat postupně piráty na okraj společnosti a dát jim jasně najevo, že to co dělají není v pořádku. A to si myslím, že se částečně daří i když je ještě daleká cesta k jejich úplně ostrakizaci. Někteří budou na svoji činnost pyšní vždy. Dokonce se vysmívají autorům, hráčům kteří za hru paltili a dalším lidem. Jako kdyby byli oni těmi osvícenými, kteří ušetřili peníze. Jsou to ale platící, kdo vůbec umožňují vznik her, které oni následně stahují.
Na závěr ještě dodejme, že alespoň česká scéna herních médií se k situaci postavila tak, že dala jasně najevo, že toto dění není správné a hodně ho řešila. I tím Poldovi trochu pomohla, protože mnozí, kteří by po hře třeba hned nešli, se rozhodli vývojáře podpořit i ze solidarity. A všem takovým lidem patří díky.
Obrázek: steam.com
