Elden Ring už je venku nějaký ten pátek, ale recenzi tak rozsáhlé hry prostě nelze uspěchat. Proto jsme této pecce věnovali nutnou porci času a nyní konečně můžeme s klidným srdcem říci, že ji můžeme skutečně detailně posoudit.

Na úvod bych rovnou začal tím, že hry typu Souls mi nejsou přímo cizí. Na druhou stranu ale právě hry od studia From Software nepatřily nikdy mezi mé nejoblíbenější. I proto jsem na jednu stranu šel do Elden Ringu s nadšením, ale zároveň jsem se trošku obával. Obával jsem se toho, že hra mě nedokáže od začátku vtáhnout. Že na mě její tempo bude příliš pomalé a taky toho, že by mohla trpět na typický syndrom otevřených světů, kterým je nekonečná prázdnota. Od obav se ale pojďme posunout k tomu, jak to vše dopadlo ve skutečnosti.

Ze smrti až na trůn

Souls hry právě v narativní stránce často zaostávají (nebo chcete-li jsou trošku jiné) za klasickými blockbustery, které vám vše odvypráví prostřednictvím cutscén. V těchto hrách naopak musíte jít spíše cestou pozorného zkoumání předmětů a naslouchání dialogům. Není to prostě styl, který by sedl každému a mě osobně i od Souls her docela odrazoval. Elden Ring mě však od samého počátku lákal a doufal jsem tak, že tento způsob sdělování příběhových detailů dokážu překousnou.

Hned na začátku hry vám již tak nějak tradičně dá hra jasně najevo, kde je vaše místo. Nechá vás umřít a pak pokračujete v příběhu. Po vaší smrti k vám přistoupí žena jménem Melina, která vás bude provázet po velkou část hry. Pokud ji tedy hned na začátku neodmítnete. Kdybyste se pro to ale rozhodli, přijdete o možnost levelovat svoji postavu a vzhledem k povaze hry věřte, že to opravdu nechcete, pokud nejste skutečnými hard core hráči, kteří probíhají hrami suverénně bez smrtí.

Z příběhu vám toho nechci moc prozrazovat a většinu věcí jenom lehce naťuknu. Klíčovou záležitostí v Elden Ringu je, že vás dle současných informací čeká šest možných konců, které uzavřou vaši cestu. To, jaký konec dostanete, bude záviset především na tom, které quest linky budete plnit a kromě toho konec ovlivní také pár dalších rozhodnutí, která budete moci ve hře udělat. Ke konci samotnému bych měl pár poznámek, o které bych se rád podělil, ale ve prospěch vašeho zážitku se tomu vyhnu.

Celkově ale mohu říct, že ve hře se rozhodně objevují postavy, se kterými prostě budete chtít spolupracovat, plnit jejich úkoly a doufat, že se s nimi setkáte znovu. Často jsou přitom opředené tajemstvím a jenom velmi pozvolna vám odhalí alespoň část ze svojí minulosti. S jistotou vám ale mohu tvrdit, že si k některé z postav dokážete vyvinout vztah a je to podle mě důležitý krok v tom, abyste se do hry o to více ponořili.

Celkově je příběhová stránka Elden Ringu taková, jakou ji u Souls hry očekáváte. Nic vám necpe přímo do chřtánu. Chodí okolo horké kaše a spoléhá na váš důvtip. Jenže z nějakého důvodu to zde skvěle funguje a pohání vás neustále dál. Stačí pár hodin posunu příběhem a už se nezastavíte.

Buďte čímkoliv jen chcete

V čem spočívá síla Elden Ringu co se týče tvorby postavy? V absolutní variabilitě. Můžete se stát přesně tím, co si vyberete. Rádi trávíte hodiny jenom výběrem toho, jak bude vaše postava vypadat? Jak je libo. Chcete být neohroženým „tanky“ chlapíkem v těžkém brnění s obřími kladivy, který bude nepřátele doslova drtit jedním těžkým úderem? Prosím. Nebo radši svižný samuraj, který se obratně ohání katanou? Žádný problém. Klidně můžete sáhnout i po několika rozdílných druzích magie, které vám propůjčí třeba dračí schopnosti, klasické magické útoky, nebo se zaměříte na buffování sebe i vašich spolubojovníků, kteří vám mohou ve hře pomáhat. Variant jsou desítky a každý najde to, co mu bude vyhovovat.

Klíčovým prvkem vaší výbavy samozřejmě budou zbraně. Ty můžete postupně shánět v rozsáhlém světě a na výběr je obrovské množství. Každá zbraň, která vám padne do oka se dá vylepšovat několika způsoby. Pokud jde o běžné zbraně, můžete je vylepšit až pětadvacetkrát s tím, že jejich poškození neustále roste a ještě k tomu můžete přidávat speciální efekty. Speciální zbraně, které většinou získáváte například z bossů či quest linek, lze vylepšit desetkrát a speciální efekt již mají, takže jej nemůžete měnit. Tyto efekty bývají však často natolik silné, že je ani měnit nechcete.

Prakticky všechno co slouží k vylepšování vaší postavy se táhne skrze celou hru a můžete jí tak procházet klidně pouze s jediným buildem za neustálého vylepšování. Není nutné, abyste neustále přehazovali všechno, co vám z nepřátel vypadne a nasazovali to na svoji postavu. V tom lze pozorovat třeba velký rozdíl oproti hrám jako Nioh, kde je princip v podstatě opačný.

Svět hodný obdivu

Z mého pohledu jednoznačně nejsilnější stránka Elden Ringu je jeho svět. Svět, který chcete prozkoumávat. Kde chcete prolézt každé zákoutí, najít každé NPC, odhalit každého nepřítele a také porazit každého nepřítele. Chcete v něm udělat prostě všechno co se dá. From Software rezignuje na vodění za ručičku. Co víc, vývojáři téměř rezignují na jakákoliv jasná vodítka. Všechno si musíte odvodit z toho, co vám NPC mnohdy jenom jednou řeknou, z předmětů a někdy ani takovouto nápovědu nedostanete. Prostě na to narazíte náhodou a nebo budete googlit. Rozhodně se toho ale nebojte. Elden Ring je hra natolik obrovská, že požádání strýčka Googla o pomoc není žádná ostuda. I pokud tak neučiníte, svět vás dokáže natolik pohltit, že v něm budete hodiny běhat a odhalovat zcela náhodný obsah, zatímco po čtyřech hodinách zjistíte, že u hry vlastně nesedíte hodinku a budete se nevěřícně dívat na hodiny s tím, že už jste měli dvě hodiny spát. Tak nějak Elden Ring funguje. Je to až neuvěřitelné.

Člověk by se totiž bál, že v tak obřím světě bez indikátorů na mapce a podobných pomůcek prostě budete bloudit a připadat si jako ve světě absolutní prázdnoty. Jedinou pomůckou zde bude možnost manuálně si označovat místa, na kterých jste již byli a po prvním velkém patchi také značky objevených NPC, které se na mapě samy ukládají. Žádné utrpení z bezcílného bloudění vás ale nečeká. Přispívá k tomu i nádherná rozmanitost jednotlivých oblastí mapy. Jedna část působí jako hotová rajská zahrada, jen abyste přelezli hranici k další a pocítili absolutní utrpení z každého centimetru toho, co vidíte na obrazovce. V jiné oblasti zase cítíte na první dobrou i díky hudebnímu doprovodu atmosféru neblahé minulosti nádherného města, které vás svojí krásou oslní a zároveň vás nechá trpět. Zároveň se tento svět krásně mění s tím, jak se posouváte příběhem a reaguje na to, co v průběhu hry uděláte. Prochází různými denními dobami a některé NPC budete moci spatřit pouze v noci. A takto by se dalo pokračovat. Svůj svět zkrátka From Software nadesignoval opravdu mistrovsky a uchvátil jím dokonce i člověka jako já, který je otevřených světů naprosto přejedený. Občas si skoro říkám, že už slovy otevřený svět téměř opovrhuji a ve chvíli, kdy je slyším, tak se pomalu osypu. I takového člověka dokázal From Software přesvědčit, že má tento prvek stále co nabídnout. A za to jim nadšeně tleskám.

Nedílnou součástí světa jsou navíc také rozmanité hádanky, které po vás chtějí neuvěřitelně specifické kroky, abyste je odhalili a vy tak budete muset prokázat dokonalou znalost světa Elden Ringu od jeho kouzel přes gesta a další serepetičky, abyste našli cesty do všech uzavřených oblastí. Pomocí vám ovšem mohou být zprávy od ostatních hráčů, kteří je zde zanechávají. Dejte však pozor, spousta z nich je zlomyslná a s radostí vás třeba pošle ze srázu hláškou „try jumping“ a vy tak můžete ve vteřině přijít o své runy(body za které postavu vylepšujete).

 Nelítostný a přesto přístupný

Elden Ring je soulsovka. Co to znamená vás už asi napadá. Hra je nesmírně náročná a každý… opakuji KAŽDÝ nepřítel vám může zavařit. I v této rovnici však lze najít prosto pro to, aby hra byla přístupná méně zdatným hráčům. Jenom to musíte vzít trochu oklikou. Musím From Software pochválit za to, že bosse dokázal vývojářský tým až na výjimky udělat opravdu dostatečně vyvážené na to, aby šli porazit v podstatě s čímkoliv. Za ony výjimky bych označil asi dva, možná tři bosse, na které, pokud se nechcete opravdu hodně potrápit, budete muset dost možná sáhnout po specifických změnách ve svém vybavení či buildu.

Co je ovšem důležité je, že hra nabízí také mechaniku přivolání a to nejen spoluhráče, který vás přes těžký souboj „protáhne“ a v podstatě ho tak trochu znehodnotí. V Elden Ringu se můžete spoléhat na mechaniku takzvaného summonu, se kterým můžete vyvolat spektrálního pomocníka, po jehož boku s nepřítelem budete mít o poznání snazší práci a to z velké části díky tomu, že může občas přilákat jeho pozornost a vy tak máte vteřinku na vydechnutí. Pravda, některé summony byly zpočátku natolik silné, že bosse zvládaly zabíjet samy a to už není úplně optimální, ale vývojáři do toho již zasáhli a provedli menší úpravy, jimiž svoji chybu napravují. Přístupnosti hry pomáhají také mnohem častější checkpointy, které z Dark Souls vždy dělaly obrovské utrpení v tom, že každá smrt stála hodně času. Znovu jste se museli probíjet přes nepřátele a mnohdy běžet dalekou cestu, jen abyste umřeli na témže místě. V Elden Ringu je to přece jenom o něco schůdnější a hra většinu času není simulátorem maratonu na místo vaší smrti.

Hlavní ale je, že na každého bosse něco funguje a jste-li ochotní se pídit po tom, vůči čemu je nepřítel slabý, vždy také najdete a můžete si tak souboje výrazně usnadnit právě svojí pílí. Jednoduše řečeno, někdy je myšlenka daleko lepší než hrubá síla a i hráči, kteří nemají dokonale vycvičené prsty tak mají cestu, jak se ve hře vždy posunout dál. Přispívá k tomu také fakt, že pokud se zaseknete, obrovský svět Elden Ringu vám dává tisíce možností, jak se pohnout jinam. Získat zkušenosti, vylepšit svoji postavu a vrátit se silnější, zkušenější… prostě lepší. Designu bossů nelze obecně příliš vytýkat. Někteří jsou těžší, někteří lehčí. Někteří jsou dokonale zapamatovatelní, jiní poněkud tuctoví. Většina z nich je ale famózní a grandiózní podívanou, kterou si jako divák užijete. Jako hráč ji protrpíte, ale zároveň si ji zamilujete.

Co ale musím naopak vytknout a to dost důrazně, je práce s kamerou. Vývojáři, jakoby si nevystačili s tím, že vás budou trápit bossové samotní. Především u velkých nepřátel (ale ne jenom u nich) vás bude zatraceně trápit kamera a to hned z několika důvodů. V první řadě je totiž často nemotorná například když se vám nepřítel při target locku prožene nad hlavou. Zároveň se ale poměrně špatně ovládá. V locku s ní nepohnete ani o píď a co víc, tlačítko pro sprint je zvolené tak nešťastně, že sprintovat a přitom ovládat kameru můžete jenom velmi specifickým úchopem ovladače. Jestli mě něco na Elden Ringu opakovaně vytáčelo, je to právě tohle.

Grafické orgie nečekejte, na škodu to ale není

Elden Ring rozhodně nepřináší dokonalou grafiku. Nemá nablýskaný kabátek a není to způsobené jenom stylizací. Vývojáři z From Software se dlouhodobě drží svého standardu ze souls her a už ani neaspirují na to, aby jejich hry vypadaly dokonale. Jenže Elden Ringu, stejně jako titulům před ním, to vůbec neškodí. Samotný svět je nádherně designovaný a to bohatě stačí. To, že postavy, interiéry a další prvky nevypadají perfektně s radostí přehlédnete, stejně jako odpustíte horší optimalizaci. Rozhodně se ale nemusíte bát dalšího Bloodborne, které dodnes (a pravděpodobně navždy) s bídou drží 30 snímků za sekundu.

Jako je tomu u Souls her už tradicí, může se hra pochlubit také nádherným soundtrackem, který jak už jsem výše zmiňoval, dokáže navodit atmosféru tragické minulosti, epického souboje s nenáviděným nepřítelem i tajemný nádech nebezpečí číhajícího za každým rohem. Snad jedinou výtku mám k „bojové“ hudbě z první části mapy, která se poměrně rychle oposlouchá, ale jakmile se přesunete dál, už si vaše uši mohou v hudbě pouze libovat.

Verdikt

Elden Ring mě dokonale zaskočil. Čekal jsem skvělou hru, ale ne takto skvělou. Ne hru, ve které budu chtít utopit desítky a možná i stovky hodin. Hru, která nechá i mé nejnáročnější hráčské já trpět a přitom ho zároveň bude držet zuby nehty u obrazovky. From Software dokázali něco nevídaného a vytvořili s Georgem R.R. Martinem svět, v němž se chcete utopit. V němž ani nechcete dokončit hlavní příběh, protože víte, že dohráním hry vlastně nebudete vědět, co dál se svým životem. Konkurentů pro Elden Ring v anketě o hru roku vážně moc nebude a jediným, co mezi From Software a další soškou za hru roku stojí, je zhruba osm měsíců a to, že více narativně laděné hry pro širší publikum by mohly bodovat snáze. I přes tyto nevýhody má ale Elden Ring rozhodně skvěle našlápnuto a my s malinko přimhouřeným očkem udělujeme svoji první desítku v naší historii.

Plusy

Nádherný a rozsáhlý svět
Variabilita buildů je takřka nekonečná
Vyvážený design nepřátel
Skvěle navozená atmosféra
Náročnost lze eliminovat chytrostí

Minusy

Neposedná kamera
Občas nejasné instrukce
Špatná optimalizace

10/10

Martin Havel